O setkání po letech, inspiraci a hodnotách

Tenhle blog mám už rozepsaný strašně dlouho. A pořád se k němu vracím a pořád ho přepisuji. Protože měl vlastně být o něčem jiném. Měl to být první díl série blogů pro inspiraci. O lidech, kteří žijí svůj sen a jsou na to hrdí. Asi dva roky jsem se chystala, že se na to vrhnu a sbírala jsem odvahu. Pak na ně na facebooku vyskočila fotka, na které byl Tomáš a jeho výtvory. Pomyslela jsem si, že to je přesně ono. Tomáš pracuje s mědí a vyrábí neuvěřitelné krásny věci. Od doplňků, přes luxusní dárky až po nádherné digestoře do kuchyní, které mají styl. Vlastně Tomáš má styl. A vždycky ho měl. Když jsem byla náctiletá plavovláska, byla jsem do něj zamilovaná. Dnes jsem dál plavovlasá, ale už mi rozhodně není -náct. A tak jsem Tomášovi napsala a byla jsem moc ráda, že si na mě udělal čas.

Potkali jsme se a zašli na pivko a povídali si. Chtěla jsem původně psát o jeho práci. O tom, jaké to je dělat, co vás baví. Jak těžké je se prosadit s poctivou řemeslnou prací, v době levných sériových výrobků, valících se na nás z Číny. Ale v průběhu toho povídání jsem si uvědomila, jak moc mě zajímá Tomášův příběh. Příběh kluka, kterého jsem dvacet let neviděla. Vyprávěl mi o své rodině, dětech a manželce. O podpoře, kterou v ní má. O jeho snech a odvaze jít si za svým. O časech dobrých i hubených. O víře, která hraje v jeho životě velkou roli. O hudbě i o přátelství. Poslouchala jsem a přemýšlela, co mi připadá na Tomášovi a jeho povídání tak výrazné. Uvědomila jsem si, že je to opravdovost a pokora. Tomáš patří mezi ten typ lidí, kteří si na nic nehrají. Nepotřebuje s Vámi soutěžit a předvádět se v tom, co dokázal, kde byl a co zažil. Za vším o čem mluví je pokora k životu a tvrdé práci.

Na našem setkání jsem sebou měla obyčejný jelení lůj. Tomáš se smál a říkal, že ho také rád používá, že je tak obyčejný a přitom nejlepší. A to je přesně ono! Nebudu zastírat, patřím mezi ženy, co si rády koupí lesk od Diora, ale když mám problém a potřebuji rty ošetřit, vždycky vytáhnu jelení lůj. Protože když jde do tuhýho, vracíme se k základu. Pak jsou třpytky a lesk úplně zbytečný. Otázka je, kolik svých zdrojů v životě investujeme do honby za třpytem. A jak moc nám někdy připadá jelení lůj obyčejný a nezajímavý.

Původně jsem chtěl psát blog o Tomášově práci, ale tohle mi připadá daleko inspirativnější. Od našeho setkání uběhlo už hodně času. Já si od té doby dělím lidi kolem sebe do dvou kategorií – lesk a lůj. A děkuji za všechny ty opravdové, které mám kolem sebe.

A co vy, jak jste na tom?

Některé věci musí zrát, jak říká Tomáš. O inspiraci jsem mezitím začala točit vlogy. A doufám, že mi Tomáš dovolí, abych o jeho práci natočila. Zatím se můžete kouknout na jeho práci na  http://www.tt-design.eu/

CategoryŽivotní styl