Kdo leze po Vánocích do popelnic

Letos jsem byla o Vánocích nemocná, a kdo čtete můj blog pravidelně, tak víte, že jsem je celé proválela doma v pyžamu. Díky tomu jsem se vyhnula i Tour de Vánoce a tak jsem do Liberce k rodičům dorazila až po Novém roce.

Takže dárky leželi u našich pod stromkem pěkně dlouho a dvojčata už nikdo ani nepřesvědčoval, že je tam nechal Ježíšek. Vlastně by to bylo asi divný, že Ježíšek nosí úplně stejný věci, jako šije babička. Byla to velká hromada dárků a byly zabaleny do papíru, který mi nápadně připomínal ten, co nám ho poslala teta ze Slovenska několik rolí, když jsem byla ještě malá holka. Takže zhruba třicet let zpátky. A na stromku byla také obálka. Nepatřím mezi ty, které nějak uráží obálky a jejich obsahy. Ale přesto s nimi mám pokaždé nějaké trable.

Nevím proč, ale tak nějak vždycky, když se mi dostane do ruky obálka, je mi prostě trapné ji rovnou otevřít a její obsah uklidit. Nevím, asi mi připadá trapné hned zjišťovat, kolik v obálce je a propojovat to s tím, jak moc jsem v letošním roce byla hodná. Takže obálku dám stranou. A jak se tak raduji z ostatních dárků, prostě na ni zapomenu. A víte jak to je. Většinou jsme vyčerpaní z přívalu radosti a překvapení. Najednou se někdo aktivně zvedne a brodí se všemi těmi dárky a začne házet do velkého pytle roztrhané balicí papíry, krabice, taštičky od dárků a taky obálky. Protože si říká, že přeci nikdo není TYDÝT, aby si peníze neuklidil hned. Protože je přeci jasné, že za chvilku dojde ke sběru tříděného odpadu. Pytel pak zase někdo jiný vezme a odnese do popelnice. Většinou jsem to já osobně, kdo odnáší tříděný odpad. A tak, jako si každý rok někdo u nás doma myslí, že přeci nejsem TYDÝT, tak si zase každý rok myslím já, že mi přeci tu obálku, v které mám ještě peníze, nikdo nezahrabe mezi balicí papíry.

Jo jsou prostě věci, které se nemění.  Vlastně je to už taková tradice. Druhý den, když odjíždím, se mě maminka zeptá, jestli mám všechno a já přesvědčeně tvrdím, že určitě ano. A zřejmě právě to moje přesvědčení ji natolik znejistí, že si vzpomene, že mám ty trable s obálkami. Najednou má ten pohled, jako že ví, co bude následovat a říká: „Mony, ale letos sis ty penízky uklidila, viď?“ A já na to každý rok vytřeštím oči a běžím v panice prohledávat obývák a nadávám na toho, kdo uklízel papíry a na toho, kdo to odnesl do popelnice. Táta se brání, že si myslel, že po těch letech, už si snad můžu dát pozor a navíc, že do popelnice jsem si to odnesla sama. Tak aspoň vím, kde přesně to mám hledat…

Mám ráda Vánoce a mám ráda tradice. A taky jsem ráda za tříděný odpad.

Hodně štěstí do nového roku, Monika.

 

 

CategoryŽivotní styl